Lidský kojenec jako nošené dítě - výtah z disertace dr. Evelin Kirkilionis - bioložky studující chování na univerzitě ve Freiburgu 1990

Ještě v nedávné době, a částečně také dnes, platil kojenec všeobecně za nesamostatnou bytost, obdařenou jen malými schopnostmi, která musí trávit čas hlavně jídlem a spánkem, aby tak vyrostla v lidské dítě, schopné komunikace. Kojenec, jehož tělesné potřeby jsou uspokojeny a který byl uložen do nehlučné oddělené místnosti, nemusí být vůbec spokojený. Také právě probuzený kojenec začne obvykle plakat poté, co na sebe krátce hlasitě upozornil, a přesto nedostal žádné potvrzení přítomnosti rodičů. Požadování přítomnosti nebo alespoň potvrzení přítomnosti pečující osoby přichází častěji, než se rodičům zdá pochopitelné, neboť mají za to, že kojence neobklopuje nic zneklidňujícího. Avšak klid a samota, zdánlivě něco normálního a nikterak vzbuzujícího úzkost, kojence zneklidňují. Lidský kojenec ještě i dnes ukazuje svým biologickým chováním příslušnost k typu nošeného mláděte. To vychází z jeho potřeby přítomnosti pečující osoby. Dokáže hluboce spát, i když se osoba, která jej nosí, hýbe a v okolí je hluk. To svědčí o tom, že jej změny polohy uklidňují, neboť signalizují přítomnost pečující osoby. V tom vězí, pro nošené dítě srozumitelná, dispozice chování, jejíž přežívání z historicky kmenové minulosti je v přítomnosti závislé na chování matky. Jedna z nejdříve vyzrávajících částí mozku je centrum pro udržování rovnováhy. Pozitivní působení pohybu se využívá na různých klinikách k podporování vývoje dětí předčasně narozených nebo s nízkou porodní vahou (např.ve Švédsku se používají závěsné matrace). Na kojence působí nošení pozitivně různými způsoby. Přítomnost pohybu mu naznačuje, že není sám a navozuje mu pocit jistoty. K tomu přistupuje úzký tělesný kontakt. Pozorování ve studijních pracích Hunzigera (1986,1988) ukazují ,že kojenci, kteří byli alespoň 4 hodiny denně nošeni ve vzpřímené poloze, od třetího týdne života méně plakali než děti z kontrolní skupiny. Navíc vykazovali delší fáze bdění ve spokojené náladě. To všechno znamená výhodu pro vývoj dětěte.Také z kultur, kde jsou děti přednostně nošeny, je známo, že kojenci jsou klidnější a méně často pláčou.