DOPIS PRO ŠÁTKOVOU TETU

Ahoj teto,

chtěla bych ti poděkovat za to, že na nás, na miminka, myslíš a vyrábíš pro nás tak báječné šátky. Fakt jsou bezva. Já měla možnost vyzkoušet i kočárek i šátek, ale to se vůbec nedá srovnávat.

Ale povím ti, byla to šílená práce mámu přesvědčit, že šátek je výborný. Víš teto, ona ho sice doma měla, ale bála se, že jí vypadnu. A já se zase bála jezdit s mámou v kočárku. Věřila bys, že mě z něho málem vyklopila v metru na jezdících schodech? A jak jsem lítala v korbičce, když na přechodu uskakovala před auty! A to ani nemluvím o hrůzách cestování, když náhle a bez varování skončil chodník a začaly schody... Na to, že jsem si kočárku užívala jenom týden, mám těch zážitků celkem dost.

No a potom už máma nevydržela poslouchat, jak na procházkách věčně hrůzou pláču, párkrát si zkusila do „kolíbky“ uvázat balík plen, a pak mi už KONEČNĚ začaly zlaté časy. Nepřeháním, fakt zlaté časy.

Ono je moc báječné, když můžu být pořád v dosahu prsa. Celé šestinedělí jsem se ho nepustila a bylo mi fajn. Navíc mi v zimě pod máminou bundou bylo krásně teploučko a pohupování při chůzi mě krásně uspávalo. A pak - já jsem holka zvědavá a ze šátku mám lepší výhled. Máma mi všechno ukazuje a já aspoň vím, co se kde děje. Kdybych jezdila v kočárku a máma mě měla vyndávat pokaždé, když se mi něco líbí a chci si to prozkoumat vlastníma rukama, tak by mě stejně musela nosit v náručí a tlačit prázdný kočár. A když toho ke koukání moc není, tak mi zpívá zpívánky, říká říkanky nebo vypráví vyprávěnky. Není to pohoda?

A víš, teto, co je nejdůležitější? Že na mne každý vidí a může mě obdivovat. Miluji, když mě lidi obdivují. A když je kolem mne mumraj. Když mě někdy vozí babičky a dědové v kočárku, tak jezdíme jenom po parku a to je celkem otrava. S mámou chodím všude - do obchodů, do knihovny, do banky, na poštu, za tátovými zákazníky, za tetami do máminý práce, na úřady... Nejradši chodím na finančák, tam mě už ve dveřích vítají - „Á, zase přišel náš poplatníček...“ A každý se na mne usmívá a vůbec se lidi tvářej tak nějak příjemněji.

Taky si, teto, neumím představit, jak by máma beze mne zvládala domácnost. Dokud jsem byla úplně maličká, tak mě za celý den ze šátku nevyndala (nemohla - já byla pevně zahryzlá do prsu a odmítala jsem svůj stisk povolit :-) ) a já jí se vším musela radit - s vařením, s účetnictvím, s úklidem... Teď už jsem o trošičku větší a už mám své vlastní zájmy, takže na mámu tolik času nemám, ale i tak jí občas musím pomáhat.

Ještě ti, teto, musím něco na mámu něco prozradit. Ona je tak trochu nešikovná. Někdy mám pocit, že tak trochu dost. Přiznám se, že jsem měla obavy, jak ten šátek zvládne uvázat, ale ty jsi nám poslala tak báječné návody, kde je všechno nafocené krok za krokem, že zatím nemáme nejmenší problémy. A to už jsme vyzkoušely, kromě krosničky, všechny úvazy.

Zkrátka - je fajn, že se tak staráš o naše pohodlí. Díky.

Verunka

Chcete se také podělit o zkušenosti a zážitky s nošením šátků? Máte fotky z nejrůznějších míst, kam jste se šátky dorazili? Pošlete nám je! Uděláte nám tím radost !!! A my na oplátku došlé příspěvky zveřejníme a odměníme dárkem :-)) !!!